Škoda Hispano-Suiza z let 1926-1930 patřila k nejvyspělejším automobilům na světě. Rozhodnutí o výrobě stokusové série vozů padlo 10. listopadu 1924 a první vyrobený kus byl dodán prezidentu T. G. Masarykovi 10. května 1926. Jednomu ze vzácných prvorepublikových luxusních vozů se teď podařilo vrátit život - nádherně restaurovaný vůz z roku 1928 právě představuje Škoda Muzeum na veletrhu Techno Classica Essen v Německu.
Škoda Muzeum ve středu představilo na Techno Classica v německém Essenu nově zrestaurovaný exponát Škoda Hispano-Suiza z roku 1928.
Jde o jeden z hrstky dochovaných vozů Škoda Hispano-Suiza, který v plzeňské Škodovce dokončili 4. května 1928. Pod kapotou má šestiválec 6,6 litru o výkonu 100 koní (74 kW), který dokázal zrychlit dvoutunový pětimetrový vůz na více než 120 km/h.
Náročný restaurátorský projekt odstartoval už v srpnu 2019 a po necelých čtyřech letech je hotovo. Profíci usilovali o důsledné uvedení vozu do původní podoby a při práci se opírali o důkladné rešerše archivních materiálů. Výsledek si můžete prohlédnout v galerii.
Vůz má za sebou dlouhý příběh. Po základu v plzeňské Škodovce ho dostala do péče renomovaná pražská karosárna J. O. Jech, působící v Praze, nedaleko Národního divadla v ulici Karolíny Světlé. Ta 22. září 1928 předala kompletní automobil tehdejšímu prosperujícímu Spolku československých rafinerií cukru.
Jeho prezident a zároveň průmyslník, finančník a starosta Ratboře u Kolína Robert Mandelík (1875-1946) používal automobil až do poloviny 30. let.
Jak bylo tehdy zvykem, starší robustní podvozky s výkonným motorem umožňujícím dosahovat vysokých rychlostí bývaly adaptovány na hasičská vozidla, v daném případě byl vůz za druhé světové války přizpůsoben pro sbor v Katovicích u Strakonic.
Až v 70. letech minulého století vůz odkoupil slovenský sběratel. Další majitel, tentokrát z Prahy, zahájil v roce 1995 náročnou deset let trvající renovaci. Na původním podvozku s originální přední částí karoserie vznikla kreace navržená světoznámým výtvarníkem Václavem Zapadlíkem ve stylu linií J. O. Jecha.
Následně změnil vůz ještě dvakrát majitele, od roku 2010 je součástí sbírek Škoda Muzea.
Profesionálním restaurátorům se během více než tří let podařilo napravit starší neodborné zásahy i zásadní závady na motoru a dalších částech. Třešničkou na dortu jsou věrné repliky prvorepublikových registračních značek Č-26.960.
Limitovaná série vozů Škoda Hispano-Suiza patřila v období 1926-1929 k nejvyspělejším automobilům první republiky i celého světa. Prestiž licenčního produktu umocnila Škoda nekompromisním důrazem na kvalitu materiálů i zpracování.
Škodovka pořídila licenci na tento luxusní vůz španělsko-francouzské společnosti v roce 1924, tedy rok před tím, než koupila automobilku Laurin & Klement.
Mladoboleslavská automobilka přitom vstoupila do nejvyšší kategorie již v roce 1907 řadovým osmiválcem Laurin & Klement FF. V sezoně 1924 byl vlajkovou lodí model L&K 450, pětilitrový šestiválec s tichým rozvodem šoupátky místo ventilů.
Automobilku však tehdy postihl ničivý požár, který urychlil jednání o vstupu silného strategického partnera. V roce 1925 se jím stal strojírenský a zbrojařský koncern Škoda se sídlem v Plzni. Tamní automobilní oddělení vyrábělo od roku 1919 hlavně vojenské speciály, v roce 1924 přibyla licenční užitková vozidla: elektro-benzinová Tilling-Stevens a parovozy firmy Sentinel.
V listopadu 1924 rozhodl tehdejší generální ředitel Karel Loevenstein o zahájení licenční výroby luxusních osobních automobilů Hispano-Suiza H6B.
Plzeňská Škoda už produkovala letecké motory této firmy, která měla své výrobní závody ve Francii a Španělsku (proto Hispano) v čele se švýcarským (Suiza) šéfkonstruktérem.
Automobil vynikal tuhým žebřinovým rámem podvozku o velkorysém rozvoru 3690 mm. Pozornost budil zvláště zážehový motor OHC se šesti litinovými vložkami válců v hliníkovém bloku. Klikový hřídel, uložený v sedmi ložiskách, byl bez ohledu na náklady obráběn z 350kilogramového výkovku na výsledných 45 kilogramů.
Pečlivě vyvážený motor poskytoval již při 1600 otáčkách výkon 100 koní, krátkodobě dokonce 135 koní při 3000 min-1. Přibližně dvoutunový a přes dva metry vysoký kolos i více než pětimetrové délky dosahoval rychlosti přes 120 km/h a průměrná spotřeba 20-25 l na 100 km byla tehdy zcela adekvátní.
Mimořádnou spolehlivostí vynikaly mechanické brzdy, posilovač s progresivním účinkem využíval kinetické energie vozidla.
V polovině září 1926 podniklo vedení firmy Hispano-Suiza porovnání jejich originálu s licenčním vozem Škoda a zkonstatovali v řadě ohledů vyšší kvalitu české produkce, mimo jiné přesnější řazení i řízení.
Plzeňská továrna neměla vlastní karosárnu, kompletní podvozky proto kompletoval závod v Mladé Boleslavi (nadpoloviční většinu z celkových 100 kusů) a nezávislé podniky jako Aero, Brožík, J. O. Jech, Petera (současný závod Škoda Auto ve Vrchlabí), Pokorný & Beiwl či Uhlík.
Třetina vyrobených vozů byla exportována, kromě evropských zemí i do Turecka a Argentiny.
Dodací list na první vyrobený exemplář nese datum 10. května 1926, šlo o speciální limuzínu, která pak prezidentu Tomáši Garrigue Masarykovi sloužila skoro deset let.
Ceny veteránů stoupají. Majitelé aut si jich cení na stovky tisíc korun (2022):