Laurin & Klement, Praga, a později i Aero, Škoda a Tatra. To jsou nejznámější značky vozů, které jezdily po cestách československé První republiky. V čem se rád vozil třeba první prezident Tomáš Garrigue Masaryk? Podívejte se na skvosty tehdejší doby.
Masaryk přijel z exilu do Prahy vlakem. Z nádraží už prvního československého prezidenta vezlo české auto Laurin & Klement vyzdobené květinami, které doprovázeli legionáři i sokolové.
První skutečně prezidentskou limuzínou ale byla o něco později pragovka. Masaryk v roce 1919 dostal luxusní čtyřválec Praga Grand. Model z roku 1916 pak vyměnil za novější, který už měl místo dřevěných loukotí ocelové disky.
Raději než v limuzíně však Masaryk jezdil v otevřeném modelu Grandu, takzvaném faetonu. Ten si kvůli jednoduché korbě vysloužil přezdívku "necky". V "neckách" jezdil prezident dlouho, vystřídal několik provedení od toho původního, který se vyráběl od roku 1912, až po modernější "géčko" z dvacátých let.
Vozy Praga Grand se vyráběly do roku 1932. Z továrny během dvaceti let vyjelo 760 automobilů se čtyřválcovým motorem a 300 kousků s osmiválcem. Grandy jezdily maximálně 100 km/h, měřily necelých pět metrů a vážily skoro dvě tuny. Spotřeba se tehdy pohybovala kolem 25 litrů na 100 km. Faeton stál 120 tisíc tehdejších korun, limuzína o deset tisíc víc.
Pragovka vyráběla i další v tehdejší době úspěšné modely, například Mignon, Alfa, Picollo, Baby, Golden nebo Lady.
Masaryk si ale oblíbil ještě jiné auto: Škoda Hispano-Suiza. Škodovka pořídila licenci na tento luxusní vůz španělsko-francouzské společnosti v roce 1924, tedy rok před tím, než koupila mladoboleslavskou automobilku Laurin & Klement.
Limuzína sloužila Masarykovi devět let od roku 1926, tedy souběžně s pragovkami.
Plzeňská Škoda vyráběla "hispánky" mezi lety 1926 a 1929. Celkem vzniklo asi 100 vozů, Masaryka vozil hned ten první z celé série, nejspíš se ale nedochoval.
Vůz byl dlouhý 4,8 metru a 1,7 metru široký. Pod kapotou měl řadový kapalinou chlazený zážehový šestiválec s dvojitým zapalováním (dvě svíčky na válec) a maximálním výkonem 135 koní a třístupňovou převodovkou. Nejvyšší rychlost se pohybovala od 120 do 140 km/h. Limuzína vážila 2,7 tuny. Vyráběly se i verze kabriolet, faeton nebo kupé.
Šlo o skutečně luxusní auta, jejichž cena se vyrovnala i rollsům. Cena podvozku s motorem byla 140 000 korun, limuzína pro prezidentskou kancelář stála dvojnásobek. Pro srovnání: taková Praga Piccolo tehdy stála 36 000 korun.
Škodovka postupně ovládala trh. Automobily z Boleslavi byly čím dál oblíbenější a od roku 1936 je podnik lídrem domácího trhu. Mezi nejznámější modely meziválečného období automobilky patřily L&K/Škoda 110 nebo Popular.
Velkorysý investiční program umožnil vývoj nové generace automobilů. Škoda se stala také jedním z průkopníků pásové výroby v Československu. Přidaly se úspěšné modely Rapid a Superb. Později mezeru mezi středním Rapidem a luxusním Superbem zaplnil Favorit. Ten ale tehdy moc úspěšný nebyl, zákazníci upřednostňovali menší a levnější populary a rapidy.
Masaryk abdikoval v roce 1935, půl roku před tím dostal nové auto - Správa domu prezidenta republiky pořídila kopřivnickou Tatru 80. Bylo jich vyrobeno 26, ale pouza ta Masarykova byla v provedení landaulet, tedy se zadní sklápěcí střechou.
Auto mělo vodou chlazený dvanáctiválcový šestilitr a jezdilo až 140 km/h při spotřebě kolem 25 litrů.
Dochovaný vůz, který prvnímu československému prezidentovi sloužil až do jeho smrti v roce 1937, je vystavený v Národním technickém muzeu.
