Začátek školního roku je tady a děti se ve středu vrací do lavic. Mnohé přitom nemají vybudované návyky, protože ani před prázdninami toho do školy v posledních dvou letech moc nenachodily. Září přitom pravidelně bývá jedním z nejtragičtějších měsíců z pohledu nehodovosti dětí. Jak ochránit nejzranitelnější účastníky provozu? Podívejte se, co radí dopravní expert.
Podle průzkumu společnosti ŠkoFIN chodí do školy pěšky zhruba 37 % dětí a veřejnou dopravou dalších 27 procent. Pětina českých rodin však k dopravě dětí do škol používá pravidelně auto, zhruba dvě třetiny z tohoto počtu rodičů vozí děti do školy cestou do práce, zbývající třetina dopraví dítě do školy, ačkoliv oni sami do práce vozem nejezdí.
Každopádně to znamená, že ve středu ráno bude v ulicích nejen spousta malých chodců, ale ke školám se přihrne i množství aut.
Doprava dítěte autem
I při přepravě dítěte do školy autem je třeba dodržovat základní bezpečnostní pravidla. I kdyby byla vzdálenost sebekratší, dítě je potřeba usadit do vhodné autosedačky. U školy by se pak mělo vystupovat dveřmi k chodníku.
U škol přitom bývá každé ráno velmi rušno a na pravidla se moc nehraje. "Spěch a nedostatek vhodných míst k vysazení dítěte často vyústí v zastavení na přechodu pro chodce, v místě se zákazem zastavení či v nepřehledné zatáčce. Je to nebezpečné, navíc je to nejen pro přepravované děti, ale i jejich spolužáky negativní příklad. Těžko pak budou věřit svému učiteli dopravní výchovy, že pravidla silničního provozu se musí dodržovat, když na vlastní oči vidí, že rodiče si s nimi hlavu příliš nelámou,“ upozorňuje Roman Budský z Platformy VIZE 0.
Dítě cestuje autobusem či tramvají
Řada dětí bude při cestě do školy využívat MHD. I zde na ně může číhat nebezpečí. "Dětem je třeba názorně vysvětlit, jak bezpečně nastupovat i vystupovat. Také ovšem to, že jsou malé, pro řidiče snadno přehlédnutelné. Tedy že nemohou přecházet těsně před autobusem či tramvají. Zkrátka že nejlepší je přecházet přes silnici až po jejich odjetí z prostoru zastávky. Rovněž tak je třeba pamatovat na správná pravidla chování na tramvajové refýži. Toto místo může být pro malé děti velmi frustrující. Refýž je úzká, pohybuje se po ní mnoho lidí a navíc z obou stran sviští automobily či tramvajové soupravy," radí Roman Budský.
Dítě jde samo pěšky
Pokud bude novopečený školák odkázán na samostatnou cestu do školy (a nejen pěšky), je proto dobré s ním ještě před zahájením školního roku podrobně a opakovaně absolvovat trasu od domova do školy a zpět. Nejkratší trasa vhodná pro dospělého však nemusí být tou nejlepší volbou.
"Na dítě mohou číhat nebezpečí v podobě přecházení přes rušné pozemní komunikace v místech, kde nejsou přechody pro chodce, či kde není provoz chodců řízen semafory. Navíc mohou nejmenší narazit na komplikace, které dospělák nevnímá. Je proto dobré s dítětem projít celou trasu, podrobně mu vysvětlit, kudy jít, kde přecházet. Komunikace při výkladu musí být obousměrná. Je dobré ponechat dítěti prostor, aby se mohlo samo průběžně ptát," popisuje dopravní expert.
Dětem je třeba velmi důrazně vysvětlit, že ani na přechod pro chodce nemůže vstoupit bez pečlivého rozhlédnutí se a zvážení, nakolik je řidič schopen bezpečně zareagovat. A že tramvaj má přednost vždy. "Abstraktní výklad obsahu pravidel silničního provozu se zpravidla mine účinkem. Naopak dobré je vše vysvětlovat pomocí názorných analogií či metafor, tedy obrazů, které si dítě umí představit," doporučuje Roman Budský.
Vidět a být viděn
Děti je třeba vést k tomu, aby měly před vstupem do vozovky náležitý výhled. A je třeba podívat se na vše pohledem malého dítěte. "Co s přehledem zahlédne vysoký dospělý, může zůstat prvňáčkovi přes parkující vozidla beznadějně ukryto. Rozhodně je třeba dbát na dostatečnou viditelnost dítěte pro řidiče. Pestře zbarvené oblečení dítě v hustém městském provozu zviditelní. Navíc si děti ve výrazných barvách libují, tak proč toho nevyužít?" říká Budský.
Pamatovat je třeba i na to, že se blíží podzimní plískanice a potemnělé zimní období. Pestré fluorescenční barvy za tmy ztrácejí svou výhodu. Zde pomohou jen reflexní doplňky.
Varování pro řidiče
I řidiči si musí uvědomit, že malé děti nejsou zmenšenou kopií dospělých a že řadu situací vyhodnocují jinak. Reagují dvakrát pomaleji než dospělí, často jednají zkratkovitě, neadekvátně konkrétní situaci. A děti do 11 let mohou být v provozu nevyzpytatelné.
"Spatří-li řidič v blízkosti vozovky dítě, neměl by posuzovat možný vývoj situace ze svého úhlu pohledu. Dospělý analyzuje více faktorů najednou, je schopen myslet v abstraktních pojmech. Děti ve věku do osmi let špatně odhadují vzdálenost a rychlost přibližujících se vozidel. A rovněž tak si nejednou rozdílně vysvětlují navázaný oční kontakt s řidičem. Pro dospělého řidiče to může znamenat potvrzení, že chodec jej vidí, že si je vědom jeho rychlosti a vzájemné krátké vzdálenosti, a že tedy nevstoupí do jeho jízdní dráhy. Pro dítě to může znamenat pravý opak, jakési potvrzení, že je řidičem registrováno, a může se tak bezpečně vydat přes vozovku," popisuje Budský.
Rodiče vzorem pro nejmenší
Děti věrně kopírují chování svých vzorů. A vzorem největším bývají jejich rodiče. "Rodiče, kteří s dětmi přecházejí na červenou, při přecházení lehkomyslně kličkují mezi projíždějícími vozidly, při jízdě autem se nepoutají, nemohou očekávat, že dítě bude jednat jinak. Bohužel však malé děti nejsou schopny posoudit míru rizika, kterému se vystavují. Nejsou schopny myslet abstraktně, pracovat s pojmy a situacemi, které dosud nezažily nebo o nich ještě neuvažovaly. Špatné příklady dokáží být i jedním z rozhodujících faktorů v úrazovosti dětí. Rodiče i všichni blízcí by si měli uvědomit, jak moc ovlivňují to, jestli dojde k úrazu dítěte," uzavírá Roman Budský.
